Francii, ovládanou keltskými Galy, dobyli v roce 50 př. n. l. Římané. Jejich vláda zde trvala až do konce 5. stol., kdy se franský stát stal pod vedením křesťanského krále Chlodvíka nezávislým. V roce 800 se stal císařem Karel Veliký, od roku 768 král Francie. Rozšířil hranice státu, ale v roce 843 byla říše rozdělena na tři díly mezi jeho syny a rozloha Francie se tak zmenšila. Po normanské invazi do Anglie v roce 1066 byla značná část Francie (Normandie) až do roku 1453 spojena personální unií s Anglií. Později se Francie stala mocným královstvím. Absolutní vládu francouzských králů ukončila teprve francouzská revoluce (1789-1799).

V roce 1799 převzal moc Napoleon Bonaparte, ale po mnoha úspěšných vojenských tažení byl nakonec roku 1815 poražen. Království bylo obnoveno a teprve v roce 1848 vznikla Druhá republika. O čtyři roky později se ujal vlády Napoleonův synovec Napoleon III. a vyhlásil císařství. V roce 1875 vznikla Třetí francouzská republika, která se stala světovou velmocí. Nesla značnou tíhu bojů v I. i II. světové válce a utrpěla velké ztráty na hospodářství i životech.

V roce 1946 Francie přijala novou ústavu a vznikla Čtvrtá republika. Kvůli politické nerovnováze a koloniálním válkám prožívala značné potíže, které zpomalily její rozvoj. V roce 1958 byl zvolen prezidentem Charles de Gaulle, který připravil novou ústavu, svěřující prezidentovi větší pravomoci, a ustanovil tak Pátou republiku.